Fotograf bez talentu v Indonésii - Kontrasty civilizace a cestování mezi ostrovy 4/5

Uprchlický tábor

Jeden z mých výletů jsem si naplánoval k činné sopce Mt. Agung.
Tahle sopka o sobě dala koncem listopadu vědět velkým výbuchem a od té doby je v jejím okolí 10 Km zóna, kterou bylo výrazně doporučeno opustit (při posledním výbuchu zemřelo až 1000 lidí).

Nyní je už situace klidnější a mnoho lidí se do svých obydlí vrátilo, nicméně uprchlické tábory jsou stále v provozu a ten, který jsem navštívil, byl úplně plný lidí.

Já již s uprchlickými tábory zkušenosti mám, ale zde panovala velmi přátelská a pozitivní atmosféra. Pevně věřím, že se všichni již brzy budou moci vrátit do svých domovů.
Velmi milým překvapením bylo, že místním uprchlickým táborům také výrazně pomáhali Češi, žijící na Bali.

 

Památka světového dědictví Unesco

Teď vám pro změnu povím, kam nejezdit, pokud nechcete zažít zklamání jako já.
Ano, dal jsem tomu šanci a řekl si, že se také podívám na nějaký známý světový unikát. Vybral jsem si chrám s názvem Borobudur na krásném ostrově kávy - Jávě.

Chrám má impozantní velikost, ale jak jsem se trochu obával, není z něj nic jiného, než velká turistická atrakce. Když jsem do tohoto “Disneylandu” dojel, trochu mě zaskočil fakt, že jako evropan musím za vstup zaplatit 350 000 IDR, zatímco místní lidé to mají zdarma, nebo za 50 000 IDR.

Chrám je přeplněný lokálními turisty, kteří po celou dobu řeší jen selfie fotky a vy tak nemáte šanci najít jediné klidné místo. Navíc, jako jediný evropan široko daleko, jsem se brzy sám stal atrakcí, což je příjemné jen chvíli.

Do toho všeho se vám malé děti snaží prodat předražené pohlednice.

Nejhorší ale přišlo nakonec. Když chrám opouštíte podle značek “exit”, navede vás to do labyrintu obchodů s turistickým zbožím a vy musíte asi kilometr kličkovat ven.
Zcela vyčerpán jsem sedl zpět do auta a s pocitem, že jsem pořídil jen jednu průměrnou fotku jsem odjel. Nikdy více!

Přesto bych nerad, aby z toho vyplynulo, že nedoporučuji na ostrov jezdit. Naopak, Jáva je nádherná a velmi autentická.

 

Lokální cestování

Jak jsem již psal výše, Indonésie má tisíce ostrovů a mezi nimi je třeba se nějak dopravovat.
Jsou v podstatě tři základní možnosti.

Autem, či na skútru s využitím ferry převozních lodí. To je nejlevnější, ale časově nejdelší možnost.

Takzvanými fastboats, což jsou pohodlné lodě s relativně krátkou dobou cesty. Např. z Bali na Lombok necelé dvě hodinky.

A nakonec letecky, což je největší nuda, ale často nejrychlejší a mezi vzdálenými ostrovy jediná možnost. Ceny rychlých lodí a letadel jsou dost podobné. 

Na ostrovech operuje několik leteckých i lodních společností, takže je z čeho vybírat.

Hledat lety můžete různými způsoby, ale mě se nejvíce osvědčila aplikace Traveloka. Zpáteční let se společností AirAsia z Javy na Sulawesi (asi 2400 Km) jsem našel za nádhernou pětistovku.

Obecně se tedy dá říci, že cestování po Indonésii napříč ostrovy není drahé a byla by škoda toho nevyužít.