Úpravy a retuše: 4. díl - klonovací razítko a další retušovací nástroje

Není od věci umět si poradit nejen na place, v akci a v terénu s fotoaparátem v ruce, ale také při následném zpracování fotografií. Spoustu těchto chyb jde totiž opravit dodatečně pomocí počítačových programů jakou jsou Photoshop, Zoner, Afinity a mnoho dalších. V případě, že chcete začít s podobnými úpravami, určitě se vám budou hodit následující nástroje, které patří k těm základním. Mnohé z nich využívají nejen kategorie rodinných nebo hobby fotografů, ale pracují s nimi i ti nejzkušenější fotografové i retušéři. Ti ale samozřejmě mají své vlastní postupy, pokročilá nastavení jednotlivých nástrojů a nejrůznější setu-upy, díky kterým jednotlivé nástroje dokáží využít na maximum. I oni ale někdy začínali a museli si osvojit tyto entry-level dovednosti.


Pokročilejší retuš
foto: Štěpán Kotásek

Klonovací razítko (Photoshop/Zoner)

Nejzákladnějším nástrojem pro retuš je tzv. KLONOVACÍ RAZÍTKO. Jde o velmi jednoduchou funkci, kterou je dnes vybavená většina pokročilých editorů. Její princip je postavený na tom, že si z určité části obrazu pomocí terčíku vyberete konkrétní oblast a její přesný otisk/klon přenášíte na jinou část obrazu. Jde v podstatě o jakýsi způsob duplikace. Takto lze naklonovat nejen drobné části obrazu a textury, ale i libovolně velké plochy a celé objekty.

Klonovací razítko má tvar kruhu a kromě velikosti lze nastavit také jeho tvrdost. Ta určuje, jak plynulý přechod budou mít tahy razítka vůči původnímu obrazu. Nejměkčí nastavení rozpíjí hrany nástroje tak, že mezi novou a původní vrstvou není vidět v podstatě žádný přechod a obraz jde od středu razítka do ztracena. Naopak nejtvrdší přechod má ostrý okraj a vypadá to přibližně stejně, jako kdybyste na místo kam klonujete nalepili vystřižené kolečko s výplní klonovaného místa.

Nástroje pro výběr (Photoshop)

Klonovací razítko je velmi mocným nástrojem a dobrým sluhou, ale samozřejmě může být i zlým pánem. Mnoho méně zkušených fotografů a retušéru nepochopí podstatu samotného principu této funkce a myslí si, že stačí přejet místo, které chcete opravit jedním tahem a vše je vyřešené. Tak jednoduché to ale zdaleka není. Je potřeba si uvědomit, že klonovací razítko vytváří naprosto identickou stopu a otisk místa, ze kterého naberete vzorek. Tudíž ji pak máte v obraze dvakrát, tedy pokud vzorové zdroje nenabíráte z jiné fotografie.

Jednou z největších chyb je, že naberete vzorek z blízko místa, které chcete opravit a uděláte jeden dlouhý a souvislí tah. Tím vlastně zkopírujete oblast vzorku a vytvoříte její duplikát. Lidské oko je ale na podobné prvky velmi citlivé a okamžitě pozná, že jsou blízko sebe dvě naprosto identické oblasti. Pak je celý proces odhalený a z retušéra je rázem fušer.

Na druhou stranu ale nelze vzorek nabrat ani z příliš vzdálené a rozdílné oblasti, protože pak nemusí sedět barvy, jas a celková tonalita s místem, na kterém chcete provést nějaké maskování. V takovém případě je opět na první pohled patrné, že jde o záplatu, která na dané místo nepatří, protože její celková charakteristika neodpovídá okolí.

Nástroj klonovacího razítka (Photoshop)

Jediným receptem, jak správně zvolit oblast odkud chcete klonovat, je naučit se číst textury, barevnou tonalitu, intenzitu světel/stínů a především pak provádět retuš po velmi malých kouskách. Důležité je také nabírat vzorek víckrát a kontrolovat si směr odkud provedeme tah do míst, které chceme zaretušovat. Jako příklad mohu uvést oblohu, ve které se na fotografii mohou objevit nečistoty na snímači, zvláště pak při větším zaclonění objektivu. Obloha může mít různé přechody, a to jak ve vertikálním, tak v horizontálním směru.

Pokud chcete, aby maskování pomocí klonovacího razítka nebylo poznat, musíte zvolit takový směr, aby tah štětcem nešel proti přechodu a nevytvořili jste viditelnou šmouhu. U větších ploch se mnohdy musí provést tahy z více směrů, aby se zahladily veškeré stopy a nanesená vrstva duplikovaného obrazu korespondovala s daným přechodem, nebo texturou. Mnohdy se také používá více nástrojů, kdy například hrubší korekci provedete pomocí klonovaícho razítka a vše pak začistíte retušovacím štětcem.

Asi nejhůře se retušují prvky s nějakým opakujícím se vzorem, který je navíc v perspektivě nebo nějakém úkosu. Typickým příkladem jsou tašky na střeše domu, dlažební kostky, dlaždičky, tráva, písečná pláž s kamínky, struktura látky, asfaltu atd. V případě maskování podobného podkladu je nutné klonovat po velmi malých úsecích tak, aby tahy klonovacího razítka nebyly poznat. Vše je tedy především o praxi, zkušenostech a bez nadsázky mohu říci, že práce s klonovacím razítkem je mnohdy doslova hodinářská.

Nástroj klonovacího razítka (Zoner 15 Pro / Zoner X)

Pro klasickou retuš, maskování a běžné korekce fotografie se používá spíše měkčí přechod, díky kterému nezůstanou na inkriminovaném místě stopy po tazích klonovacího razítka.

Kromě velikosti a přechodu se dá nastavit také průhlednost klonované stopy od 1 do 100 a dále si můžete zvolit, zda klonované místo nabíráte pouze z aktuální vrstvy, nebo napříč všemi, v případě že jde o složitější montáž či pokročilejší retuš, která je tvořená více vrstvami.

V mnoha případech je dobré snížit průhlednost klonovacího razítka a klonování provést na více tahů. Budete tak mít větší kontrolu nad opravou dané oblasti. Tím že provedete korekci na několikrát lze mnohem lépe zahladit stopy po klonování.

Samotná práce s klonovacím razítkem je u většiny počítačových editorů poměrně snadná. Po tom, co vyberete z palety nástrojů zmiňovanou funkci, objeví se vám v obraze kulatý profil razítka. Tím najedete na místo odkud chcete vybrat vzorek pro klonování, stisknete a podržíte tlačítko levý ALT (Photoshop), nebo levý CTRL (Zoner) a razítko se promění v terčík. S ním pak přesně vyberete střed klonovaného místa a levým tlačítkem myši potvrdíte výběr. Stále držíte levý ALT nebo CTRL aby nezmizel terčík a posunete jej přesně na střed oblasti, kterou chcete překrýt vybraným vzorkem. Pak uvolníte tlačítko ALT (CTRL) a terčík se promění v nástroj razítka, které aktivujete levým tlačítkem myši. Když je držíte, klonujete a po jeho uvolnění volně posouváte razítko (kurzor) bez toho, aniž by vytvářel klonovací tah.

Klonování z jednoho obrazu do druhého (Photoshop)

Celý proces by se dal přirovnat ke hře na piano dvěma prsty. Jeden máte vlevo na klávesnici a ukazováček na levém tlačítku myši. Při složitějším maskování neustále mačkáte levé tlačítko klávesnice pro nabrání nového vzorku a na myši aktivujete a uvolňujete levé tlačítko, tak abyste buď aplikovali tah razítka nebo ho naopak uvolnili a mohli ho posunout.