Připravujeme fotografie k tisku: rozlišení a rastr

Úpravy fotografií: ano, či ne? V dnešní době dilema v podstatě irelevantní. Mnozí z nás fotografie upravují a nestydí se za to (však také vůbec není za co). Jiní jsou naopak kategoricky proti jakýmkoli úpravám. Obojí je zcela legitimní a lze to chápat. Na druhou stranu, ať už si to uvědomujeme či nikoli, všechny snímky dnes projdou pomyslným editačním sítem a nějaké úpravě - ať už ruční a cílené nebo automatické - se nevyhne v podstatě žádná fotografie. Minimálně co se týče velikosti, ořezu, interpolace nebo nastavení (změny) velikosti tiskového rastru.    

 

Obrazový formát a barevný prostor

Těmto tématům jsme se věnovali zrovna nedávno, takže jen krátce. Volba obrazového formátu i barevného prostoru se přímo odvíjí od toho kam a jak chceme konkrétní snímky použít. Pro fotografie, určené pro webové prezentace, nebo jako malé snímky 10×15cm do rodinného alba, bohatě postačí JPG a sRGB. Naopak u fotografií určených pro velkoformátový tisk - stejně tak snímky, jež hodláme dále upravovat - se vyplatí bezeztrátový TIFF (vyvolaný z RAWu) a větší barevný gamut (Adobe RGB). Téma obrazových formátů jsme řešili zde. Článek, zabývající se barevnými prostory čtěte tady.

  

Rozlišení fotografie

Zaklínadlo digitální fotografie a svého času i nejsilnější marketingový argument: megapixely. Na jejich počtu určitě záleží, nicméně posuzovat je můžeme vždy jen v kontextu dalšího využití snímků. Rozlišení (resolution) udává jedinou věc: počet obrazových bodů, s kterými je konkrétní senzor schopen pracovat. V praxi to znamená množství reprodukovatelných detailů. Dnešní standard digitálních fotoaparátů se pohybuje někde mezi 15 a 20 MPix. Stále sice roste, ale už zdaleka ne tak závratně jako před lety. Vezměme jako příklad fotografii 5184×3456 bodů (Š x V). Prostým vynásobením dostaneme rozlišení 17.915 604 bodů (18 MPix). Úctyhodné množství dat, které bohatě stačí k velkoformátovému tisku a výrobě fotoobrazů metrových rozměrů (například 90x60cm).

Takže kdy má vysoké rozlišení smysl a kdy nikoli? U velkoformátových fotografií vysoký počet obrazových bodů rozhodně smysl má - obecně platí, čím větší formát chcete tisknout, tím potřebujete více megapixelů - jednotlivých bodů. Stejně tak, chcete-li fotografii dále upravovat, dělat výřezy atd. Naopak, vysoké rozlišení je kontraproduktivní u snímků určených pro: web, sociální sítě, malé náhledy, malé tisky ap. S rozlišením totiž roste i datový objem a je velký rozdíl uploadovat 250kB (JPG snímek 80% kvalita, 1200 x 800 bodů, sRGB) a nebo 8 MB fotografii (JPG 100%, 18 MPix, Adobe RGB).    

 
Obrázek určený pro web: 600×400 bodů / 75x změnšený (vlevo) Vs. výřez z původní originální fotografie 1:1 (vpravo)  
(foto: Martin Hájek) 

DPI – neboli tiskový rastr

Další zaklínadlo a pro některé z nás možná až téměř sprosté slovo. Přímo závisí na konečném fyzickém rozměru. DPI nám udává tiskový rastr neboli hustotu tisku. Jde vlastně o přepočet digitálních bodů (pixelů) a jejich následnou reprodukci do reálné, tiskové podoby. Smyslem je, zvolit optimální DPI - vzhledem k rozlišení (MPix), a reálné velikosti (například 40×60cm). Malé DPI umožňuje tisk do větších rozměrů ale současně klesá ostrost. Naopak vysoké DPI zvyšuje ostrost - množství detailů. Co tedy zvolit? Pravda je někde mezi. Při malém DPI se nám výsledný obraz může jevit jako rozostřený. Při vysokém DPI zase strmě roste datový objem ale také spotřeba inkoustu při tisku! Roli zde hraje - kromě rozlišení a fyzického rozměru - ještě třetí parametr, kterým je tzv. pozorovací vzdálenost.

Doplnění: PPI, LPI, DPC

DPI (dots per inch) nám udává fyzický tiskový rastr v palcích (1” = 2,54 cm).

Nezaměňovat mezi bodem tiskovým a obrazovým (pixelem). Setkat se můžeme i se zkratkou PPI (Pixel Per Inch), používaná u monitorů či skenerů. Obě jednotky se někdy nesprávně zaměňují! Občas narazíme i na DPC a DPM (Dot Per Centimetr a Dot Per Milimetr). Do toho se ještě tu a tam zamotá LPI (Lines Per Inch - používaná v polygrafii).  

 

Pozorovací vzdálenost

Od ní se nám přímo odvíjí hustota použitého tiskového rastru (DPI). Je dobře známo, že naše oko dokáže rozlišit prostorové detaily, odpovídající vzdálenosti cca 1 úhlové minuty. Z toho nám plyne, že:

• pozorovací vzdálenost = úhlopříčka obrazu

• rozlišovací schopnost oka klesá s rostoucí vzdáleností

Běžně uváděný rastr 300 DPI platí u fototisku pro menší formáty, cca A6-A4. Například u A4 (210x297mm) je pozorovací vzdálenost 37cm (= úhlopříčka A4). Rozlišení oka je zhruba 0,2 mm. Pozor, platí však jen teoreticky (je to individuální, ne každý vidíme stejně).

 

Čím větší velikost fotografie (fotoobrazu) tím bude logicky větší pozorovací vzdálenost.

Zároveň ale roste (byť často nevědomě) i naše tolerance k případným nedokonalostem.

Rastr (DPI) pak může být výrazně menší, což je ve finále praktické nejen technologicky. 

 

Možnosti vs limity

V neposlední řadě záleží i na samotném tiskovém zařízení, jak kvalitně dokáže (nebo nedokáže) předlohu reprodukovat. Různé tiskárny využívají různé technologie, stejně jako různě velké tiskové body i rastrování. Fotolaby využívají rastry se spojitými tóny a nižší tiskový rastr. U inkoustových tiskáren je tomu přesně naopak. Tiskový bod je složen ze 3, 4 i více barevných bodů. Máme-li výchozí rastr 300 dpi, inkoustová tiskárna pracuje s fyzickým rastrem alespoň 4x vyšším (1200 DPI, na každý obrazový bod připadají další 3-4 „sub-pixely“). Je to dáno tiskovou hlavou, velikostí a počtem jednotlivých trysek a systémem jejich řízení. Špičková inkoustová zařízení (8 až 10-barvové) tisknou s rozlišením 2400 až 4800 DPI s velikostí jednotlivých kapiček 4 pl, 2 pL i 1 pl. Rozlišení tiskáren se běžně uvádí jako např.: 2400×1200 DPI (ŠxV).

 
Při velkém zvětšení (stovky % viz obrázek) už můžeme pouhým okem rozlišit jednotlivé obrazové body. Čím menší předloha, tím méně třeba zvětšovat (foto: Martin Hájek)

Příklady běžných foto formátů v tisku

(velikost / pozorovací vzd. / rastr (DPI) / rozlišení)

• foto 10×15cm / p.z. (úhlopříčka) = 18cm / 360 DPI /  3 MPix

• foto 20×30cm / p.z. (úhlopříčka) = 37cm / 240 DPI /  5.5 MPix

• foto 40×60cm / p.z. (úhlopříčka) = 73cm / 170 DPI / 10.5 MPix

 

Shrnutí

Předtisková příprava na jednu stranu není zas tak složitou, jak se může na první pohled zdát. Na druhou stranu však představuje komplexní a pro laika i relativně těžkou uchopitelnou záležitost. Naštěstí kvalitní fotosběrny vám doporučí vhodné nastavení, materiály, rozlišení i výstupní parametry. Někdy již samotný online objednávkový systém automaticky umí ohlídat a informovat, jsou-li obrazová data správně připravena - a pro vybraný rozměr i doporučí maximální možný rozměr tisku. Svou roli hraje také samotný materiál, na který tiskneme. Některé povrchy (lesk, satén, pearl) jsou náročnější na vysoké rozlišení a jemný rastr. Naproti tomu jiné povrchy - typicky plátno nebo fineart papíry - jsou díky výrazně stukturovanému povrchu schopny "pojmout" i relativně "horší" data (nižší rozlišení i rastr). Platí například u populárních Fotoobrazů na plátno (na něž mimochodem máme u nás v Megapixelu akci 2+1 zdarma).