HDR - I.díl

Revoluci v digitální fotografii již máme za sebou. Byla blesková, byla krásná, byla pokroková, ale už je pryč. Nyní nastalo období evoluce. Výrobcům pomalu dochází možnosti jak oslovit zákazníka. Doplňkové funkce jako detekce obličeje, detekce úsměvu, videosekvence ve vysokém rozlišení, 3D zachycení obrazu, panoramatické snímání atd. už pomalu začínají být samozřejmostí. Najdeme je i u fotoaparátů té nejnižší kategorie. Optické vlastnosti bohužel moc vylepšovat nejdou. Sklo zůstává sklem a jak praxe ukázala tak mnohonásobné zoomy jsou většinou na úkor kresby samotné. Co tedy vylepšovat, aby to zákazníka zaujalo a zároveň to byl ku prospěchu fotografie samotné? Samozřejmě přišel na řadu tolik diskutovaný dynamický rozsah. Pro laiky - schopnost snímače (dříve kinofilmu), zachytit co největší množství obrazových informací a to v nejjasnějších a zároveň i těch nejtmavších místech fotografované scény. Určitě se stalo každému, že jste vyfotili nádhernou krajinku a na fotce byla přepálená (tedy bílá) oblohu a to přesto že jste jí ve skutečnosti viděli nádherně modrou. No a nebo byla obloha naopak modrá i na fotce, ale část snímku pod horizontem (les, hory atd.) byly na snímku utopené ve stínu. Proč se to děje? Rozdíl jasu a stínu ve scéně je zkrátka tak velký, že ho fotoaparát nedokáže zachytit v celé škále. Lidské oko má tedy větší dynamický rozsah než snímač fotoaparátu. Když bychom šli do důsledků tak kočkovité šelmy ho mají ještě větší. Každé dítě ví, že kočka vidí téměř v naprosté tmě. Co tedy s tímto problémem?

Výrobci mají několik možností. První je vyvinout větší a výkonnější snímače, které lépe zachytí větší rozsah jasů a stínů. To by bylo samozřejmě to nejlepší, ale zároveň nejsložitější a také nejdražší řešení. Buďme upřímní i nízká cena zboží prodává. Druhá možnost je vyfotit snímek tmavší, aby nedošlo k tzv. přepalům a následně projasnit stíny. To se dalo dříve udělat v počítačových editorech pomocí funkcí PROJASNĚNÍ STÍNŮ,SHADOW HIGHLIGHT atd. Ne každý má ale doma výkonné editory, nebo náladu každou fotografii upravovat. Výrobci tedy začali dávat tyto funkce přímo do fotoaparátu. Nejprve jako pasivní prvek (kdy se úprava prováděla až po vyfotografování snímku) a následně jako funkci aktivní. V tomto režimu si fotoaparát projasní stíny ještě před uložením na kartu a tím pádem odpadne práce s následnou editací. Možnost je to samozřejmě zajímavá a většinou se dá nastavit i v několika různých úrovních intenzity. Na druhou stranu fotografie trošku ztrácejí kontrast a zvyšuje se na nich i hladina šumu. Přesto je to funkce praktická a sám jí mám ve svém fotoaparátu aktivovanou na střední intenzitu. Bohužel účinek není stále tak velký jak bychom si představovali.

Dokončení článku v dalším díle.