Antonín Kratochvíl: Jenom fotit nestačí

 

• „JDI DO TOHO, BEJKU!“ aneb Streetfoto s Antonínem Kratochvílem - 19. listopadu 2015, SLEVA last minute 30 % 
  

---

Před pár týdny jste poprvé vystavil soubor fotografií Sideshow, který zachycuje lidi s tělesným handicapem. Ti lidé fungovali jako živé atrakce a bavili v sedmdesátých letech americké publikum. Máte ještě nějaké další témata, které jste dosud nepublikoval a chystáte se na to?

Témat mám dost. Musím však projít svůj archiv a vybrat něco, co bude pro publikum zajímavé. Sám jsem zvědav k čemu se nakonec dopracuji.

 

Během své kariéry jste fotografoval různá témata od válečných reportáží, sociálních dokumentů, přes Hollywoodské hvězdy až po komerční tvorbu. Které téma nebo soubor je pro Vás osudový, pokud se to takhle dá shrnout?

Přišel jsem s dokumentem, který je pro mě stěžejním. Portréty jsem fotil ojediněle a veškerou komerci se snažil fotit tak, aby měla přesah do reportážní fotografie. V tomto ohledu rád vzpomínám na reklamní kampaň, kterou jsem před několika lety fotil pro značku Ray Ban. Tu osudovost bych mohl vyjádřit svými šesti publikacemi. Třeba v knihách Vanishing, Broken dream nebo Supravvivere najdete sociální, přírodní a kulturní témata, které mě zajímala, a kterým jsem se věnoval několik dlouhých let.

 

Existuje ještě nějaké téma, které nosíte v hlavě ale dosud jste se k němu nedostal?

Už pár let žiju tady v Čechách a tak se snažím najít nějaké zajímavé téma tady. Ještě se mi to nepovedlo. Pořád jsem v procesu hledání.

 

Na čem jste pracoval naposledy bez ohledu na to jestli to byla volná tvorba, nebo zakázka?

Byla to kampaň pro Transparency International Česká republika, která má upozornit na problematiku whistleblowingu. Jejím cílem je motivovat veřejnost, aby podpořila přijetí zákona na ochranu oznamovatelů korupce.

 

Jak vnímáte současný stav fotografie jako obrazového média, které je díky digitální technice částečně devalvované, protože fotí každý všechno a všude?

Digitál je dobrá věc, slabou stránkou je, že neklade důraz na kvalitu tak jako analog. Aktuální úroveň fotografie hodnotím kladně. Před nedávnem jsem byl v porotě Czech Press Photo a některé práce mě skutečně zaujaly. I když jsme provinční země, ve které se až tolik toho neděje, chybělo mi více reportáží z domácího prostředí. Je škoda, že většina fotografů se soustředí na globální témata, která pak se pak ve výsledku zprofanují.

 

Jste rád že jste prožil převážnou část své kariéry v analogové éře, nebo byste měnil a dal si to raději teď s digitálem od začátku?

To je hypotetická otázka, na kterou nemůžu odpovědet. Poprvé jsem fotil na digitálu v roce 2003 v Iráku a od té doby ho používám. Tak jako všechno, i digitál má své výhody i nevýhody.

 

Jakou používáte v současné době techniku a jaké jsou vaše nejoblíbenější objektivy?

Fotím na Canon s 28mm objektivem.

Byla ve Vašem životě nějaká chvíle nebo období, kdy jste litoval, že jste se vydal ve šlépějích svého otce, který byl také profesionální fotograf?

Ne.

 

Prozradíte nějaké fotografy, kteří Vám byli v začátcích vzorem, nebo jejichž tvorba Vás ovlivnila?

Nikdy mě neovlivňovali fotografické osobnosti, ale spíše samotné studium na akademii v Holandsku, kde jsem začínal. Na dějinách umění mě inspirovaly konkrétní historické osobnosti a sociální témata, jako třeba Goya a jeho podání občanské války.

 

Co byste poradil dnešním mladým fotografům, kteří se chtějí dostat do nejvyššího levelu v tomto oboru?

Jenom fotit nestačí. Pokud se chce někdo stát úspěšným fotografem, musí se prosadit svým stylem, osobností a pochopitelně tématem.