Magazín

Fotoporadna

7 tipů jak fotit LEGO

Aktualizováno: 3. 6. 2024 v 14:53 • Rubrika: Fotoporadna

7 tipů jak fotit LEGO

LEGO. Pojem, který znají miliardy lidí ve všech koutech naší planety. Nejproslulejší stavebnice světa. Fenomén, který uchvátil mnoho generací dětí i dospěláku. V současné době zažívá již několikátý boom a stavebnicové sety i jednotlivé postavičky, se stávají nejen zdrojem zábavy, moderním designovým doplňkem, ale také velmi výhodným investičním artiklem. Pojďme se ale na tuto slavnou stavebnici podívat i z trochu jiného úhlu, a to skrze hledáček našich fotoaparátů a kamer. Přesně to je totiž tématem květnového kola naší velké foto soutěže Rok s Megapixelem (květen 2024). Tady je pár tipů na to jak a čím fotit tuto světově proslulou stavebnici.

Obsah

1. Fotoaparát

K zachycení stavebnicových aranžovaných zátiší stačí v podstatě kapesní kompaktní fotoaparát nebo mobilní telefon. Na druhou stranu, pokud chcete z vaší fotografie dostat víc, je vhodnější sáhnout po něčem pokročilejším, ideálně po bezzrcadlovce nebo zrcadlovce.

Přístroje těchto kategorií mají hned několik zásadních výhod. Tou nejdůležitější je systém výměnných objektivů. Díky nim si pro fotografování konkrétní scény můžete vybrat optiku s nejvhodnějšími parametry.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Další nespornou výhodou je možnost manuálního nastavení expozičních hodnot. Nastavením clonového čísla máte plně pod kontrolou hloubku ostrosti. Expoziční čas vám pro změnu pomůže posbírat dostatek světla, pokud fotíte v horších světelných podmínkách. Anebo, jim naopak zamezíte roztřesené fotografii v případě, že fotografujete z ruky.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Tip na výběr fotoaparátu:

Obecně by se dalo říci, že pro běžné hobby nebo rodinné focení stačí rozlišení snímače mezi 18 až 24 Megapixely. Vyšší rozlišení má smysl především tehdy, pokud se chystáte tisknout fotografie v nějakém větším formátu tedy cca A3 a více. Na druhou stranu při focení drobných scén, jako jsou právě zátiší a dioráma postavená ze stavebnice LEGO, se více Megapixelů může hodit. Díky nim lze dělat ještě detailnější výřezy. Tímto způsobem můžete dodatečně lehce opravit nějaké kompoziční prohřešky, a navíc zvětšíte danou část scény, takže ji divák uvidí ve větších detailech. Pokud byste podobné kejkle s ořezy dělali na fotografii s menším rozlišením, může dojít k velké ztrátě dat a obraz se začne rozpadat. Tím pádem ho nebude možné tisknout ve větším formátu ani prohlížet v nějakém výraznějším přiblížení.

Tematicky související článek:


Digitální bezzrcadlovka s vysokým rozlišením Canon EOS R7

2. Objektiv

Správná volba objektivu je zřejmě ještě důležitější než výběr vhodného fotoaparátu. Zvolit tu správnou optiku může být docela věda. Moc krátká ohnisková vzdálenost může zkreslovat reálné proporce fotografované scény a ta pak bude vypadat nepřirozeně. Naopak při použití objektivu s moc dlouhým ohniskem budete potřebujete zbytečně velký odstup od fotografované scény. Navíc teleobjektiv často vede do další pasti nebo slepé uličky – optika s delší ohniskovou vzdáleností má mnohdy extrémně malou hloubku ostrosti, což je pro focení drobných scén kontraproduktivní. Další svízel, která vás může potkat je samotná perspektiva dlouhého ohniska. Ta totiž zplošťuje rozměry scény a svým způsobem ji „krade“ hloubku. Divákovi se tak na fotografii ztrácí prostor mezi popředím a pozadím, což dá výslednému záběru úplně jiné proporce. I to je často nežádoucí.

Osobně bych tedy volil objektiv s ohniskovou vzdáleností někde mezi 30 mm až 70 mm, v případě použití fotoaparátu s plnoformátovým obrazovým senzorem (full-frame). Pro ty, kdo vlastní přístroj se snímačem APS-C bude vhodnější ohnisko kolem 24 mm až 50 mm. No a milovníkům malého formátu Micro 4/3 bych doporučil objektiv s ohniskem zhruba mezi 16 mm až 35 mm.

Zda zvolíte fixní ohnisko nebo zoom nechám na vás. Objektivy s pevným ohniskem nabízí často lepší světelnost a lepší kresbu. Ty zoomovací jsou pro změnu trochu pohodlnější v tom, že lze z jednoho místa měnit perspektivu a úhel záběru.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Tip pro výběr objektivu vhodného k fotografování stavebnice LEGO:

Techničtěji založené fotografy možná napadne, zda by nebyl nejlepší makroobjektiv ideálně se zvětšením 1:1 nebo ještě více. Případně zda nesáhnout po nějakém ultrasvětelném objektivu s hodnotami f/1,4 nebo f/1,2.

To je určitě dobrá myšlenka, každopádně bych volbu takové optiky pečlivě zvážil. V případě, že bych fotil pouze jednu figurku, kterou bych chtěl následně vytisknout na metrovou zvětšeninu, pak by se pořádné makro s poměrem zvětšení 1:1 určitě hodilo. Na druhou stranu, pokud budete fotit nějaký stavebnicový set, který může mít ve výsledku několik desítek centimetrů a zabere víc než polovinu běžného pracovního stolu, pak potenciál makroobjektivu nevyužijete. Bez problému pak bude stačit běžný reportážní nebo portrétní objektiv.

Výhodu mají především ty s kratší zaostřovací vzdáleností, protože vám umožní dostat se k fotografované scéně blíže. I v tomto případě ale nezapomeňte, že na čím kratší vzdálenost zaostříte, tím menší je pak hloubka ostrosti.

To je ostatně důvodem, proč bych podobné účely zbytečně nekupoval vysoce světelný objektiv. Naopak budete pracovat spíše s vyšším clonovým číslem, a proto exkluzivní světelnost (nízké clonové číslo) v podstatě nevyužijete.

Tematicky související článek:



Objektiv vhodný na focení produktové fotografie Nikon Z 40 mm f/2 SE

3. Mezikroužky

Ne každý se ale fotografování podobných témat věnuje častěji, a tak patrně budete zvažovat, zda se investice do nového objektivu vyplatí. Pokud byste se tedy rozhodli použít na miniaturní LEGO svět běžný objektiv, který nemá moc dobré zvětšení ani ideální zaostřovací vzdálenost, byla by řešením docela zajímavá pomůcka. Tou je sada tzv. mezikroužků.

Jde o distanční redukce, které se instalují mezi objektiv a fotoaparát. Tím dochází k posunutí zadního optického členu dále od snímače, čímž se zmenšuje zaostřovací vzdálenost daného objektivu a také poměr zvětšení. Tyto mezi kroužky se prodávají jak samostatně, tak v setu. Nejčastěji pak po třech kusech a liší se šířkou, tedy odsazením objektivu od fotoaparátu. Navíc se dají kombinovat, takže lze použít dva, tři nebo více mezikroužků najednou. Čím větší je distanc objektivu od snímače, tím výraznější je zvětšení fotografované scény. I v tomto případě se ale extrémně zmenšuje hloubka ostrosti a rovina proostření tak může dosahovat i desetin milimetru.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Výhodou mezikroužků je to, že nemají žádný optický člen, tudíž se nijak výrazně nezhoršuje výstupní kvalita fotografie. Zhoršuje se ale světelnost, což značně prodlužuje délku expozice. Proto je ideální použít při fotografování stativ, abyste nemuseli extrémně zvyšovat hodnoty citlivosti.

Na trhu naleznete dva základní typy mezikroužků. Ty základní a levnější jsou v podstatě pouze jakýmsi tubusem, který nepřenáší z objektivu do fotoaparátu žádné údaje. Z tohoto důvodu je lze použít pouze se staršími typy objektivů, na kterých se nastavuje zaclonění manuálně pomocí mechanického clonového kroužku. Při použití novějšího typu objektivu, bez tohoto ovládacího prvku tak není možné měnit hodnotu clony.

Druhý pokročilejší typ mezikroužků už má kontakty a dokáže přenášet jak elektronické impulsy z objektivu do fotoaparátu, tak i mechanické ovládací prvky clony a automatického ostření. Ty jsou ale samozřejmě o něco dražší než zmiňovaná jednoduší verze.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Tip pro použití mezikroužků:

Obecně platí, že při fotografování detailních scén je velmi důležité naprosto přesné zaostření. Mechanické kroužky nepřenášejí pohon AF systému. I u těch pokročilejších, které přenos podporují doporučuji ale raději ostřit manuálně, což je v podobných situacích daleko přesnější.

Tematicky související článek:



Set mezikroužků

4. Stativ

Jak již jste patrně pochopili z předchozích řádků, tak jednou z klíčových pomůcek při focení zátiší a podobných scén, jako je makro nebo produktová fotografie, je stativ. Ten sebou přináší mnoho výhod a obecně by se dalo říci, že opravdu kvalitní snímek nějakého LEGO dioráma, bez něj pořídíte jen velmi těžko. Pokud tedy nedisponujete výkonnými zábleskovými světly, které se používají v ateliéru. A proč je stativ tak strašně důležitý?

Jde především o světlo. Předpokládám, že podobný typ fotografie budete dělat spíše doma v interiéru. Světla je tam tedy podstatně méně než venku. Jestliže se rozhodnete fotografovat z ruky, budete potřebovat krátkou expozici, aby nebyl obraz roztřesený. Rychlým časem závěrky, se ale připravíte o část světla. Navíc také musíte zaclonit, pro dosažení požadované hloubky ostrosti. I to sebere další díl drahocenného nasvícení. Pro samotnou fotografii už vám ho tím pádem moc nezbylo. Lze ho samozřejmě kompenzovat vyšší citlivostí, ale jak jistě víte, tak nevýšením hodnoty ISO vzroste také hladina šumu. To má za následek ztrátu obrazové kvality, ostrosti a detailů. A to vše je při focení miniatur důležité.

Oproti tomu vám dává stativ možnost použít clonu v plném rozsahu a zároveň lze zvolit libovolný čas expozice. Fotografie tak nebude roztřesená, tmavá ani zrnitá.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Tip na výběr stativu:

Na focení scenérií z kostiček stavebnice není nutně potřeba nějaký velký a drahý stativ, jaký se používá při focení krajiny, nebo architektury. Docela dobře se dají využít i malé stolní stativy. Naopak díky nim získáte čelní perspektivu, která diváka vtáhne do scény a tyto záběry pak vypadají velmi autenticky.

Tematicky související články:


Stolní stativ Benro TablePod Tripod kit 

5. Dálkové ovládání

Ke stativu samozřejmě neodmyslitelně patří další příslušenství, které by nemělo chybět v brašně žádného ostříleného fotografa. Tím je dálkové ovládání. Někoho možná napadne, zda je to opravdu nutné a jestli by nešlo aranžované LEGO scenérie fotografovat bez něj. Samozřejmě teoreticky to jde…ale…

Čím drobnější záběr fotografujete a s čím detailnějším zvětšením chcete pracovat, tím více budou patrné mikrootřesy, které vznikají při domáčknutí spouště, a to i když je fotoaparát na stativu. Ty se pak přenášejí do samotné expozice a výsledkem je roztřesená a neostrá fotografie. Teoreticky jde použít odložená časovaná samospoušt, jenže dvě vteřiny na zklidnění fotoaparátu často nestačí a komu by se chtělo při každé fotce čekat otravných 10 sekund.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Dálkové ovládání ať už to bezdrátové či s kablíkem řeší všechny tyto problémy. Navíc máte jistotu, že si s fotoaparátem nehnete, pokud byste chtěli následně v počítači skládat více snímků do jednoho záběru. Modely vybavené bezdrátovým rozhraním Wi-Fi, Bluetooth nebo NFC navíc nabízí možnost ovládání na dálku prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu nebo tabletu.

Ještě sofistikovanějším řešením je propojení s notebookem nebo stolním počítačem. To má navíc výhodu v tom, že se fotografie rovnou zobrazují na monitoru a vy tak máte mnohem větší kontrolu nad kompozicí, expozicí, světlem, ostrostí i drobnými detaily.

Tip při focení ze stativu s dálkovým ovládáním:

Přestože se díky stativu a dálkové spoušti při focení vůbec nedotknete fotoaparátu, může dojít k určitému chvění a výsledkem jsou neostré fotografie. To vzniká mechanickým sklopením zrcátka u zrcadlovek i při mechanickém pohybu závěrky (zrcadlovky i bezzrcadlovky). Jestli chcete mít jistotu že se během samotné expozice fotoaparát ani nehne, využijte funkci předsklopení zrcátka a režim elektronické „tiché“ závěrky. Pokud jsou jimi vaše fotoaparáty vybaveny. Díky nim nedojde v těle fotoaparátu k žádným fyzickým pohybům a jsou tak zcela eliminovány veškeré mikrootřesy a chvění.


Dálkové ovládání Sony RM-VPR1

6. Světla

Základním stavebním kamenem každého zátiší i produktové fotografie je světlo. To nejen vyzdvihne hlavní části scény, ale také dotváří celkovou atmosféru snímku. Při fotografování podobných aranžovaných scén, jako je například LEGO, máte ohromnou výhodu v tom, že jde obvykle o scény stolních rozměrů, a tak k nasvícení nejsou potřeba velká a supervýkonná studiová světla. I když i s těmi lze samozřejmě pracovat, pokud jsou vám k dispozici.

K nasvícení scény postavené z populární stavebnice stačí nějaký menší LED panel, malé trvalé světlo, případně i kapesní svítilna nebo čelovka.

Stejně tak lze fotografii přisvítit bleskem. Ten interní, zabudovaný není úplně ideální a určitě bych doporučil spíše externí systémový. Tyto blesky nejenže mají polohovatelnou hlavu a světlo tak lze odrazit o stěnu nebo o strop, ale navíc se dají odpálit na dálku. Díky tomu světlo nemusí jít nutně čelně, nebo z místa fotoaparátu, ale můžete si je umístit libovolně kam chcete. Díky tomu nasměrujete zdroj světla do toho nejlepšího úhlu.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Tip pro nasvícení:

Pro dosažení lepšího charakteru světla zkuste použít různé adaptéry a modifikátory. Chcete-li vytvořit měkké rozptýlené nasvícení bez stínů, použijte rozměrnější světelný zdroj nebo před světlo dejte nějakou větší rozptylnou plochu, jako například softbox. Světlo externího blesku lze také odrazit o strop nebo o stěnu, čímž dojde k jeho rozptýlení.

Naopak v případě potřeby tvrdšího světla s ostrými stíny pracujte s bodovým světlem. Tím může být klasická lampička s otevřeným cylindrem, trvalé či zábleskové světlo s reflektorem, blesk nebo nějaká bodová kapesní svítilna.
Velmi zajímavým a populárním prvkem je také barevné nasvícení. Toho dosáhnete, pokud před zdroj světla dáte nějakou průsvitnou barevnou folii, nebo gelový filtr. Takový barevný nádech může dát fotografii velmi poutavou atmosféru.

Tematicky související články:

 


Trvalé světlo Fomei LED LIGHT LED 14W

7. Odrazné desky

Existuje mnoho fotografů, kteří před všemi těmi blesky a reflektory dávají přednost přirozenému světlu. Ti patrně nasvítí inscenované LEGO dioráma pouze slunečními paprsky. V takovém případě se dá fotografovat venku na otevřeném světle nebo v interiéru například na verandě, nebo u okna.

Při práci s denním světlem se ale musíte naučit číst mnohem precizněji jasy a stíny a umět předvídat jeho charakteristiku. Přímé sluneční paprsky vytváří velmi hluboký a ostrý stín. Čím je slunce výš, například v poledne, tím jsou stíny kratší a jdou více pod objekty na scéně. Naopak ráno a k večeru, když je sluníčko níž, budou stíny delší.

Pokud chcete méně kontrastní záběr, je lepší fotografovat tehdy když je pod mrakem, nebo ve stínu, kde je světlo rozptýlené a celá scéna je nasvícena rovnoměrně. V interiéru to může být někde dál od okna, tedy „hlouběji“ v místnosti. V exteriéru například pod pergolou nebo tam kde nedopadají sluneční paprsky napřímo.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

No a co dělat, když se někde nějaké ty nežádoucí stíny přesto objeví? Jestli nemáte k dispozici další světelný zdroj, který by tyto stíny vykryl, existuje velmi jednoduché řešení a tím je odrazná deska. Tou si můžete přirozené světlo nasměrovat i tam, kam jinak nedopadá. Navíc odraznou desku nemusíte používat jen se světlem přirozeným. Stejně tak dobře a efektivně se dá kombinovat i se světlem trvalým, zábleskovým nebo s externím bleskem. Výhodou fotografování podobných aranžovaných scén je to, že jsou poměrně malé, a tak nepotřebujete ohromné odrazky, které se používají například při focení lidí, nebo jiných větších scén. Velikostně bude stačit kompaktní odrazná deska o velikosti formátu cca A4 nebo A3.

Tip na výběr odrazné desky:

V případě že je stín, který vás trápí hodně hluboký, nainstalujte odraznou desku co nejblíže inkriminovanému místu. Naopak pokud chcete do této oblasti dostat jen menší množství světla, posuňte ji dál.

Odrazné desky se navíc dělají v různých barevných provedeních, takže jejich prostřednictvím lze částečně vytvářet určitou barevnou náladu. Bílá odrazná deska má neutrální zabarvení, stříbrná může jít trochu do studenějších tónů, a naopak zlatá odrazka dá fotografii nažloutlý teplý nádech, podobný, jaký znáte ze záběru vyfocených při západu slunce.

Tematicky související článek:

 


Menší odrazné deský Manfrotto

Tipy na výlet za stavebnicí LEGO

Pevně věříme, že ve vás naše tipy a rady vzbudili chuť něco tvořit. Tak na nic nečekejte, vytáhněte z pod postele v dětském pokojíčku nějakou tu krabici s červeným logem a pusťte se do toho. No a pro ty, kdo doma nemají ani kostičku této populární dánské stavebnice máme několik tipů na výlet.

V hale na pražském Hlavním nádraží naleznete několikametrovou maketu secesní budovy i s otevřenou halou tohoto železničního uzlu. V ní se nachází, byť za sklem, spousta zajímavých zákoutí, mini příběhů a vtipných scén, které určitě stojí za stisknutí spouště.

Existuje ale i mnoho dalších míst, kde se můžete kochat nebo si vyfotit mnoho nádherných scén vybudovaných právě z této stavebnice která zbořila hranici mezi světem dětí a dospělých. A co jiného popřát na závěr než „LEG GODT“(dánština)  tedy HRAJTE SI DOŘE a samozřejmě také  „dobré světlo“.

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

foto: Martin Lukeš / expozice Czech Repubrick

Tematicky související články:

 

 

Sdílet na


Komentáře k článku

Chráněno pomocí reCAPTCHA Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajůsmluvní podmínky společnosti Google.